Lidická sbírka výtvarného umění

Vznik Lidické sbírky výtvarného umění těsně souvisí s poválečnou obnovou obce a následným každoročním připomínáním tragédie z roku 1942.

Nemalou úlohu v něm sehrál celosvětový zájem o tento symbol protihitlerovského boje, propojený s celkovou poválečnou obnovou obce a jejím „druhým životem“.

Jedna z vůbec prvních aktivit směřujících k tomuto cíli vznikla ve Velké Británii, bylo to hnutí Lidice Shall Live (Lidice budou žít), k němu se poté připojovaly spolky, hnutí i jednotlivci z dalších států.

Hnutí Lidice Shall Live založil britský lékař a politik sir Barnett Stross (1899–1967), jenž pro Lidice nezištně vykonal řadu významných činů.

Stross připravil ke dvacátému pátému výročí lidické tragédie široce mířenou výzvu, na niž měli reagovat umělci darováním svého díla. Cílem byla snaha oslovit umělce z celého světa, aby dary svých děl položili základ k Lidické sbírce a posléze ke vzniku galerie, která by se tak stala místem symbolizujícím solidaritu umělců s lidickou tragédií.

Sbírka vděčí za mnohé berlínskému galeristovi René Blockovi. V roce 1967 v reakci na Strossovu výzvu zorganizoval Hommage à Lidice, výstavu 21 umělců, aby připomenul zničení české vesnice nacisty v roce 1942. O tři desetiletí později přivezl další soubor, 31 uměleckých děl, tentokrát pocházejících již ze sjednoceného Německa. Nazval jej Pro Lidice. V roce 2017 byly tyto dva soubory prezentovány společně s novou donací Remember Lidice, tentokrát 44 děl světových umělců – opět shromážděných a darovaných René Blockem.

K nejslavnějším dílům sbírky od autorů jako je Gerhard Richter, Joseph Beuys, Wolf Vostell, KP Brehmer, Konrad Lueg nebo Sigmar Polke, Dagmar Demming, Rosemarie Trockel, Thomas Ruff nebo Imi Knoebel, se letos připojují Lawrence Weiner, Rosa Barba, Sunah Choi, VALIE EXPORT, Alfredo Jaar, Sarkis a mnozí další.
Zvláštní místo si zasluhuje také zdařilá sbírka českých výtvarných umělců (Jan Smetana, Karel Souček, Vojtěch Tittelbach, Pravoslav Kotík, František Gross, Jitka a Květa Válovy, František Foltýn ad.). K nim lze v evropském kontextu zařadit příkladem Mariana Bogusze, Endre Nemese či Renata Guttusa.

Lidice jsou i 75 let od svého zániku a následné obnovy stále fenoménem na mnoha úrovních. Jednou z těchto úrovní je bezesporu kreativita reprezentovaná vizuálním uměním, kterou osud Lidic vzbuzoval a dodnes vzbuzuje. Pomocí umění lze vyjádřit nevyslovitelné, umění má schopnost vlastními výrazovými prostředky sdělit více, než je možné vyjádřit verbálně, a snad lze s jeho pomocí pohnout společnost k vlastní reflexi. Umění v Lidické sbírce se o to jistě snaží.