Ad lidická hasičská stříkačka


Sbírka Památníku Lidice a vlastně celé jeho muzeum jsou poněkud zvláštní. Muzeum má dokumentovat dějiny obce, které byly ale násilně přerušeny, obec na nějaký čas zanikla. To by, samo o sobě, až tak zvláštní nebylo, zaniklých obcí je i u nás povícero, jenže Lidice, jak známo, byly vyhlazeny. Ze samé podstaty tohoto brutálního činu tedy vyplynulo, že z dějin obce do roku 1942 se nemělo dochovat NIC. Vzhledem k příslovečné nacistické důkladnosti se to vlastně podařilo. O tom, jak si s touto, zcela ojedinělou, situací lidické muzeum a tvůrci jeho expozice poradili, jsem ve Věstníku už psal v souvislosti s virtuální prezentací. Dochovaly se vlastně jen písemnosti, fotografie a filmy, které nebyly v době tragédie v obci a filmy, které natočili sami nacisté, ze zavážek se později podařilo zachránit pár drobných předmětů. Tento základ sbírky muzeum doplňuje o dokumenty a doklady poválečné obnovy Lidic, o dary výtvarných děl (tzv. Lidická sbírka) atp. Shodou náhod, doslova zázrakem, však přece jen zkáze unikly d v a významné předměty, dokumentující dějiny obce před tragédií – hasičská stříkačka, kterou lidičtí zapůjčili do sousední obce Dolany, v červnu roku 1942 tudíž v Lidicích nebyla, a dveře lidického kostela, dnes rovněž vystavené v expozici muzea, jejichž příběh bude jistě také popsán povolanými. Oba tyto předměty jsou zachyceny na předválečných fotografiích z Lidic, takže o jejich autenticitě není pochyb, nebyly zničeny ani poškozeny tak, aby musely být zcela rekonstruovány.

A teď slíbený exkurz do muzeologie. Popsaná, zcela ojedinělá, situace dává příležitost pochopit "sílu" muzeálií. Kdyby se ony dva autentické předměty nedochovaly, staleté dějiny obce Lidice by byly dokumentovány pouze virtuálně, nic "hmatatelného" či "dotýkaného" by neexistovalo, několik drobných nálezů těžce poničených předmětů denní potřeby má spíše charakter anonymních archeologických nálezů, jejich vztah k Lidicím je sice nesporný, ale z hlediska návštěvníka přece jen méně zřetelný. Naopak, existence alespoň dvou hmotných dokladů s vysokou vypovídací schopností jakoby "vrhala světlo autenticity" i na všechny ty písemnosti a obrazy, jakoby jimi byly "ukotveny". V expozici mají tyto dva exponáty výrazně vysokou upoutávací i přitažlivou sílu, před kostelními dveřmi se zastaví snad každý a stříkačku si nechá ujít jen málokdo, a to ještě proto, že je umístěna mimo hlavní prohlídkový okruh. Jejich prostřednictvím se vlastně historie Lidic jeví jako "zmuzealizovaná", byť jsou pouze dva. A tak lze na tomto zvláštním, ba svým způsobem kuriózním, případě doložit význam autentických dokladů pro sbírku, která se jinak bez takových předmětů musela obejít.

Myslím, že při návštěvě lidického muzea opravdu není těžké pochopit, že bez hasičské stříkačky a kostelních dveří by to nebylo ono, prožitek z expozice by byl prostě jiný, méně působivý. Zároveň však okolnostmi vynucený model lidické muzejní expozice říká i to, že k dosažení kýženého efektu (návštěvnického prožitku) není v určitých případech třeba autentickými exponáty v muzejních expozicích plýtvat jen proto, že jsou k dispozici. Dva exponáty, které jsou jedinečné, váží se k nim poutavé příběhy a plní funkci symbolů, dokáží vyvolat stejný ne-li silnější prožitek jako desítky exponátů, které více či méně hovoří pouze za sebe nebo jen opakovaně dokládají již doložené formou "otevřeného depozitáře". Je to zajímavé i z hlediska muzejní selekce a tvorby sbírek, možná by byla "muzealizace" Lidic vhodným tématem pro některou ze studentských prácí absolventů muzeologie.

Jiří Žalman


  • Otevírací doba a vstupné (zde)
mapa stránek úvod zpět