Jaroslav Podhora, nar. 23. 5. 1904

 

Jaroslav PodhoraO lidickém statku číslo popisné 17, který stál na východním okraji vesnice, se prameny zmiňují od začátku sedmnáctého století. Usedlost vždycky zvelebovali čeští hospodáři, a tak i tento statek svědčí o tom, jak hluboko byly do lidické země vrostlé české kořeny. Ke statku náležel vodní mlýn, zhruba o sto let mladší než statek. Nájemci či majitelé mlýna se střídali podle toho, kdo zrovna statek vlastnil. V roce 1908 hospodářství koupili Bohumil a Pavlína Studničkovi, u nichž později nastoupil do zaměstnání mlynář Ladislav Liška a během další doby si mlýn pronajal.

Ale jubilant tohoto Kalendária se jmenuje Jaroslav Podhora, rodák z Třebusic, absolvent vyšší hospodářské školy v Roudnici, který po smrti svého otce získal – spolu s bratrem – první zkušenosti s vedením hospodářství. V roce 1933 se oženil s dcerou manželů Studničkových Miloslavou a roku následujícího – Podhorovi bylo třicet let – Studničkovi předali usedlost „mladým“. Jaroslav Podhora si v Lidicích získal úctu i vážnost: byl členem obecního zastupitelstva a lidickým radním. Ani nový majitel nepovažoval za nutné měnit mlynáře, a tak mlýn zdárně provozoval „pan otec Liška“ i nadále. Obě generace hospodářů a mlynář s rodinou vy-tvářeli na usedlosti harmonické společenství, charakterizované porozuměním a sounáležitostí. Zatímco Studničkovi a Podhorovi žili na statku, Ladislav Liška s manželkou Růženou a od prosince 1936 i se synem Miloslavem obývali deputátní domek číslo popisné 66 (původně nesl stejně jako statek čp. 17), v němž do 10. června 1942 bydlelo deset lidí. 

Jen pár metrů západně od mlýna – tedy směrem ke středu obce – se rozkládal rybník, jehož hladina jako by byla utopená pod hradbou vysokých porostů, tyčících se na břehu. „Podhorův rybník“, jak se mu v Lidicích i okolních vsích začalo říkat, příslušel k hospodářství a představoval hojně využívanou příležitost k nejrůznějším letním i zimním radovánkám; například známý lidický hokejový klub tady dosáhl nejednoho vítězství. Zároveň to bylo místo líbezné a romantické, zvláště za předletních a letních podvečerů, když se slunce už sklonilo k západní Hřebči a vykreslilo na rybničním zrcadle obraz kostela sv. Martina.

Nacistům nestačilo vyvraždit obyvatele Lidic nebo navždy poznamenat jejich životy. Rozhodli se změnit i zdejší krajinu k nepoznání. A tak rybník, nesoucí jméno sedláka Podhory, zmizel z povrchu země, zasypán sutí ze zničených lidických domů. V naší paměti však zůstane stále, stejně jako v ní zůstávají lidé, kteří s Lidicemi spojili své životy.