František Maštalíř, nar. 17. 11. 1892

 

Devětadvacetiletý kriminální asistent Oskar Felkl, považovaný za třetího muže kladenského gestapa, vyšel ze sklepa lidického statku Stanislava Horáka, s chutí se protáhl po náročné noci, zhluboka se nadechl a vzhlédl k modravé obloze. Bylo po deváté  dopoledne a červnový vzduch voněl. Felk svou práci ve sklepě již odvedl – muži, kteří tam byli shromážděni, už leželi postřílení na zdejší zahradě. Takže teď druhé kolo. Vstoupil do zaplněného chléva a znovu ho překvapilo, že se ti lidé chovají, jako by  nevěděli, proč tady jsou. Nebo to skutečně nevědí? A co jim tedy farář Štemberka vykládá, že ho tak oddaně poslouchají? Ne, Felk té situaci nerozuměl, a klid vesničanů ho dráždil. Přehrábl se v policejních přihláškách. „Pane starosto,“ řekl německy Františku Hejmovi, „potvrdíte totožnost každého muže.“  Pohlédl na úřední kartu a vyslovil vzorně česky: „Maštalíř František.“ Třebaže obě slova byla obtížná pro říšskoněmeckého občana, jímž nynější gestapák Felk byl, tenhle rodák od Poličky  nezapomněl jazyk, kterým mluvil během kurzu  u českého četnictva i při  službě v jeho řadách. 

Takže František Maštaliř, devětačtyřicetiletý obchodník z domku číslo popisné  31, předstoupil, a když Felk vyvolal dalších devět sousedů, mlčící hlouček, obklopený příslušníky schutzpolizei,  vykročil  na zahradu, k popravčí zdi. V té chvíli se před Maštalířovýma očima vzklenul vysoký most, jedinečný historický most železniční dráhy z roku 1872 v jeho rodném Podlešíně,  most vyrůstající z tamější tisícileté knovízské kultury –

a po mostě jde rakousko-uherský  voják  Franz Mastalir na jatka první války, pak do ruského zajetí a odtud do československých legií, a historický most všechno uchovává, i to, že se legionář Maštalíř jednoho dne „vrátil z nemocnice“, jindy „neuposlechl rozkazu velitele praporu“ a zase jindy byl „odeslán na služební cestu“, nádherný most míří s Františkem po návratu z války do Lidic, vzdálených od Podlešína necelých dvacet kilometrů, směřuje s ním k Marii rozené Frolíkové, již si vezme za ženu, třebaže Marie je o devět let starší, a povedou spolu obchod smíšeným zbožím a budou se mít co ohánět, neboť se tady ještě nachází  prodejna Včela i  krám Josefa Šenfeldra, ale bude to poctivý život rodiny Maštalířovy – vždyť starší syn František se už v obchodě vyzná a mladší Jaroslav, až se vyučí zámečníkem, určitě půjde na průmyslovku… půjde? – je tady ta zeď,  zeď na zahradě Horákova statku – 

a vysoký historický most už k ní s Františkem Maštaliřem taky míří, leč – vrahouni,  pozor! – nesklene se s ní, nepadne před ní nikdo z Lidic, neboť „svatí Lidičtí“, jak zdejší obyvatele nazýval Jan Masaryk ve svých rozhlasových relacích v  britském vysílání, nikdy neskončí u zdi, nýbrž se vznesou do věčné paměti. 

A tuhle proměnu nepochopí ani Oskar Felk, původně český četník a posléze jeden z nejbrutálnějších gestapáků středních Čech.