Jaroslava Skleničková podává v knize svědectví o lidické tragédii, respektive o tom, jak se spolu s ostatními lidickými ženami ocitla v roce 1942 doslova zničehonic v koncentračním táboře Ravensbrück, aniž by někdo z nich tušil proč, či jen měl představu o tom, co je čeká a co se stalo s jejich dětmi, manžely a otci. Své vzpomínky se rozhodla zveřejnit i proto, aby dějiny nemohly být zapomenuty, nebo přímo překrouceny.
V tomto smyslu kniha zapadá do celkové koncepce Památníku Lidice, a to i s ohledem na otevření nové expozice muzea v letošním roce.
Paní Skleničková se ve svých vzpomínkách nesoustřeďuje pouze na dobu svého věznění, ale věnuje se též době dětství i poválečným osudům, což umožňuje přiblížit lidickou tragédii v kontextu jednoho konkrétního života.
Podoba knihy
Text je chronologicky rozčleněn do tří základních kapitol: Dětství, Vězeň 11788 a Trpké úsměvy svobody. Součástí knihy je i obrazová příloha, v níž se objeví autentické barevné a černobílé fotografie z rodinného archivu Skleničkových, reprodukce zachovaných dobových dokumentů a předmětů.
Vzpomínkové knihy tohoto druhu jsou vhodným zdrojem informací pro další vzdělávání mládeže i pedagogů a současně i informačním pramenem pro historiky i širší veřejnost.
