Václav Hanf, nar. 24. 6. 1904

V těch časech, kdy jméno Hitler v Čechách ještě neplatilo za přímou hrozbu, žil v lidickém domku číslo popisné 70, kousek nad hřbitovem, Václav Hanf, narozený v Buštěhradě roku 1904. Spolu s ním  manželka Anna a tři děti. Marie přišla na svět roku 1930, Anna 1931 a Václav 1934. 

Václav Hanf pracoval jako horník na kladenském dole Prago ve Vrapicích, ale v Lidicích a širém okolí byl známý především jako velitel lidického hasičského sboru. Slavná bývala hasičská cvičení, často podobná veřejným vystoupením a konaná i v okolních Cvrčovicích či Dolanech, kdy se za nablýskanou stříkačkou táhly žebřiňáky plné veselých dětí. Smyslem těchto populárních akcí nebylo jen o to, aby se hasiči učili čelit požáru, ale aby se i představili jaksi  ze společenského hlediska. A tak se není co divit, že z hasičského sboru pocházeli herci lidických ochotníků a členové pěveckého kroužku. Václav Hanf nejen rozvíjel četné aktivity sboru dobrovolných hasičů, ale mimořádnou péči věnoval i hasičskému dorostu. Díky němu se v  době  před nacistickou okupací rozrostly řady sboru o dívky, mezi nimiž nechybělo ani nejstarší dítě Hanfových, dcera Marie, jak to dokazují dobové fotografie.

Když se osudného rána 10. června roku 1942 střídala na dole Prago noční směna s ranní,  havíři, kteří setrvávali na povrchu – a už věděli, co se v Lidicích děje –, pátrali po lidických kamarádech,  pracujících  během noci dole v šachtě. A pak vyfárali. Osmatřicetiletý Václav Hanf,  stejně starý Václav Kaiml, jedenadvacetiletý Bohuslav Straka a šestapadesátiletý Václav Kovařovský. Horníci je obklopili, ukazovali jim kouř, který stoupal od Lidic, a nabádali je, aby se domů nevraceli.  Václav Kovařovský prohlásil:  „Není to nic platné, hoši, my tam musíme. Máme tam  rodiny a majetky. Jestli nám zničili naše ženy, děti a domky, ať zničí také nás. Půjdeme.“ Na nádvoří se loučí s ostatními druhy, další marná varování, slzy stoupají do očí.  Čtyři muži  vzali kola do rukou, beze slova, aniž nasedli, míří k Buštěhradu. A tam, u hřbitova, je Buštěhradští,  kteří hrůzu vzdálenou sotva dva tři kilometry, pozorovali, znova vyzývali, aby neudělali ani jediný další krok. Ale Václav Kovařovský jim řekl: „Vezměte si, kamarádi, naše kola na památku. My tam půjdeme, ať se děje cokoli.“  Šli volně až k německým strážím, které se jich zmocnily a odvedly je do středu pekla, na zahradu Horákova statku. I Václav Hanf, v širém okolí oblíbený velitel hasičů,  padl na lidickou zem.