Historie obce Lidice

První historická zmínka o obci Lidice je z roku 1309. Nejstarší veřejnou budovou byl farní kostel sv. Martina (1352). Za husitských válek byl zničen, ale ještě v 16. století zde působili kněží podobojí. Podruhé byl kostel zničen za třicetileté války. Nový barokní chrám nechala v Lidicích postavit velkovévodkyně Marie Anna Toskánská. Kostel byl později mnohokrát upravován.

První zmínka o lidické škole pochází z roku 1690, a sice se hovoří o pobočce lidické školy v Buckově (Buštěhradě). Školu v Lidicích pak v roce 1713 navštěvovalo 127 dětí. Měla jednoduché ústřední topení a byla tak patrně první tohoto druhu v Čechách. V roce 1824 byla postavena nová jednopatrová škola.

Díky rozvoji průmyslových podniků v Kladně (dolování černého uhlí, v roce 1855 zapálení první vysoké pece) začala vesnice žít v 2. polovině 19. století rušným, ale zároveň těžkým životem horníků a hutníků. Oproti roku 1848, kdy ve vesnici žilo 270 obyvatel ve 33 domech, bydlelo v Lidicích v roce 1890 již 506 obyvatel v 50 domech.

Tragickou změnu připravila Lidicím okupace Československa. Za účelem tvrdého potlačení vzrůstajícího protifašistického odboje byl v září 1941 jmenován do funkce zastupujícího říšského protektora šéf bezpečnostní policie a bezpečnostní služby SS-Obergruppenführer a generál policie Reinhard Heydrich. Jeho krátké působení přineslo zatčení 5000 protifašistických odbojářů či jejich spolupracovníků. Stanné soudy pracovaly naplno a okupanti se nezastavili ani před vraždami bez jakéhokoliv soudu, jejichž účelem bylo šíření atmosféry strachu po celé zemi. Na popravištích a v koncentračních táborech zemřela i řada obyvatel Kladenska.

Osudy lidí českého národa zamíchalo rozhodnutí československé vlády v Londýně - plán atentátu na Reinharda Heydricha. Útok československých parašutistů, při němž byl Heydrich 27. května 1942 smrtelně zraněn, přinesl události, které vzrušily celý svět.

Nejasný dopis zaměstnankyni slánské továrny, zadržený spolumajitelem J. Pálou, vyvolal u kladenského gestapa podezření na spojitost atentátu s rodinou Horákových v Lidicích, neboť jejich syn byl příslušníkem čs. zahraničního vojska ve Velké Británii. Přestože nebyly vyšetřováním ani prohlídkami nalezeny žádné kompromitující materiály, zbraně ani vysílačka, němečtí pohlaváři potřebovali vykonat akt pomsty za smrt "vynikajícího muže německého národa". Tento brutální čin se rozhodli uskutečnit právě na obyvatelích obce Lidice.

Osud malé vesnice, ve které žilo 503 obyvatel, se začal naplňovat 10. června 1942 několik hodin po půlnoci. O událostech, které se zde tohoto letního dne odehrávaly, vypovídá dokumentární film natočený samotnými vykonavateli zločinu páchaného na nevinných lidech. Film je němý, ale dodnes mu rozumí všichni bez rozdílu barvy pleti a jazyka. Tento film sloužil jako dokument č. 379 při soudním procesu s hlavními německými pohlaváry v Norimberku v roce 1945. Jeho sestříhané pasáže je možné zhlédnout ve videodokumentu promítaném v lidickém muzeu.

Z rozkazu K. H. Franka bylo tohoto osudného dne 173 lidických mužů na zahradě Horákova statku zastřeleno. Ženy a děti byly převezeny do tělocvičny nynějšího kladenského gymnázia, kde však byly po třech dnech od sebe násilně odtrženy. Kromě dětí vybraných na poněmčení a dětí do jednoho roku byly všechny bez milosti otráveny výfukovými plyny ve speciálně upravených autech v nacistickém vyhlazovacím táboře v polském Chełmnu nad Nerrem. Ženám byl přisouzen boj o život v koncentračním táboře v Ravensbrücku.

Kromě okamžité či pomalé fyzické likvidace v koncentračních táborech přistoupili nacisté i k likvidaci obce jako takové. Domy byly nejprve vypáleny a posléze ničeny plastickými trhavinami. Likvidační četa se nezastavila ani před destrukcí kostela sv. Martina, ani před likvidací posledního místa odpočinku - místního hřbitova. Veškeré terénní úpravy byly dokončeny v roce 1943 a po živé obci zbyla jen holá mlčící pláň. Do konce války označovaly území Lidic jen vstup zakazující nápisy.

Zpráva o zničení Lidic obletěla celý svět. Záměr nacistů o vymazání české vesnice z povrchu světa však nevyšel. Na počest Lidicím byla řada obcí po celém světě přejmenována jejich jménem. Jméno Lidice dodnes nesou v té době narozená děvčátka. Lidice nepřestaly žít v myslích lidí celého světa a o jejich novém životě rozhodla po skončení války československá vláda veřejným vyhlášením na mírové manifestaci v Lidicích dne 10. června 1945, které se již zúčastnily i osudem těžce zkoušené lidické ženy. Oběťmi nacistického vraždění se stalo celkem 340 lidických občanů. Po ukončení války se zpět do vlasti vrátilo 143 lidických žen a po dvouletém pátrání do náruče lidických matek 17 dětí.

V létě 1947 byl 300 metrů od původní vesnice položen základní kámen nových Lidic. Stavba prvních lidických domů započala v květnu 1948. Postupně byla za velkého přispění dobrovolníků z celé republiky i zahraničí vybudována moderní vesnice o 150 domcích. Současně byly postaveny i budovy nynějšího obecního úřadu, pošty, kulturního domu a obchodního centra. Zároveň došlo k úpravě pietního území včetně společného hrobu lidických mužů, stavbě památníku a muzea. Mezi pietním územím a novou vesnicí byl 19. června 1955 slavnostně otevřen Sad míru a přátelství, kde byly vysázeny tisíce keřů růží z různých částí světa.

Život vesnice se nakrátko zastavil, aby se díky pomoci všech ochotných lidí z celého světa rozhořel z malého plamínku v plamen velký. Jakým směrem se bude ubírat dál, je pouze v rukách jejích současných obyvatel.

Zastavte se i vy uctít tichou vzpomínkou nevinné lidické oběti. Navštivte muzeum, kde jsou shromážděna fakta a dokumenty lidické tragédie, růžový sad, galerii, pietní území i obnovenou obec.