Vyjádření vedení Památníku Lidice k pořadu Reportéři ČT vysílaném dne 20. 4. 2015

Vyjádření vedení Památníku Lidice k pořadu Reportéři ČT vysílaném dne 20. 4. 2015 ve věci určení spoluautorství k Pomníku dětským obětem války.

V roce 2008, na základě žádosti dcery ak. sochařky Marie Uchytilové paní Sylvie Klánové, dobrozdání historiků a autorů nové expozice muzea Památníku Lidice, byla odstraněna z prostoru "sousoší lidických dětí" cedulka se zněním, že spoluautorem originálu sousoší je bývalý manžel M. Uchytilové J. V. Hampl. Tato byla nahrazena kamennou deskou v dlažbě v nástupním prostoru před sousoším ve znění, které je přiloženo níže. Upozorňujeme, že spor o autorství se jedná spíše k sádrovému modelu sousoší, nyní umístěného v muzeu v Mariánské Týnici, protože o enormní zásluze J. V. Hampla při odlití bronzových soch ze sádrového modelu a jejich umístění na pietním území Památníku Lidice není sporu a nikdy toto nebylo nikým zpochybňováno.

Pan J. V. Hampl podal dne 24. 3. 2011 žalobu na určení, že je spoluautorem Pomníku dětským obětem války, umístěného v Památníku Lidice. Současně se domáhá, aby bylo sousoší opatřeno původní cedulí, na které je (vedle paní M. Uchytilové) uveden jako spoluautor.

Dne 21. 5. 2012 Krajský soud v Praze vynesl rozsudek, kterým dal žalobci v celém rozsahu za pravdu a nařídil, aby byla deska na pomník vrácena.

Proti tomuto rozsudku bylo Památníkem Lidice podáno odvolání, a to do všech výroků rozhodnutí, a Vrchní soud v Praze dne 12. 3. 2013 rozhodl tak, že rozsudek Krajského soudu v Praze v celém rozsahu zrušil jako nesprávný a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Odvolací soud soudu I. stupně zejména vyčítal, že si neujasnil, jak vzniká autorské dílo, a proto při dokazování svědeckými výpověďmi a výpovědí žalobce (pana Hampla) se ani nepokusil zaměřit na posouzení toho zásadního, tj. zjištění tvůrčí činnosti pana Hampla při vytváření pomníku. Dále Vrchní soud nižšímu soudu vytkl, že nenalezl správnou odpověď na ryze odbornou otázku, týkající se tvůrčího podílu či tvůrčí činnosti pana Hampla a tuto odpověď nepodpořil odborným vyjádřením či případně znaleckým posudkem. V neposlední řadě odvolací soud kritizoval krajský soud za nesprávný pohled na společnou a nedílnou tvůrčí činnost (spoluautorství), která musí povahově existovat před dokončením díla spoluautorského a nikoli dodatečně (zde podotýkáme, že pan Hampl tvrdil, že pomník po smrti paní Uchytilové ještě tři roky dokončoval, ale to je z právního hlediska nemožné, protože spoluautorství nemůže vznikat odděleně a navíc sám ve včerejší reportáži potvrdil, že dílo - sádrový model - bylo dokončeno na jaře 1989, ještě před smrtí M. Uchytilové 16. 11. 1989).

Krajský soud posoudil celou věc ještě jednou, opětovně vyslechl již vyslechnuté svědky a 24. 3. 2014 vynesl zcela shodný rozsudek, tedy že je pan J. V. Hampl spoluautorem pomníku a Památník Lidice musí opětovně sousoší osadit deskou s určením jeho spoluautorství.

Protože Krajský soud v Praze vůbec nereagoval na výtky odvolacího soudu, které jsou pro něj závazné, resp. reagoval, ale v rozporu s pokynem odvolacího soudu, podal Památník Lidice 5. 5. 2014 odvolání, protože žádná z nastolených otázek, které jsou pro posouzení spoluautorství pana Hampla kruciální, nebyla soudem I. stupně uspokojivě zodpovězena a soud tak opětovně vydal nesprávné rozhodnutí.

Věc spoluautorství pana Hampla tedy není k dnešnímu dni pravomocně skončena a Vrchní soud k odvolání Památníku Lidice ještě nenařídil ústní jednání.

Z těchto důvodů byla dnes zaslána stížnost k Radě ČT na porušení Etického kodexu.

Celý spor o spoluautorství je poměrně složitou kauzou a jeho výsledek bude určitě výrazným precedentem ve vnímání autorského práva v ČR. Je proto důležité, aby soudní rozhodnutí bylo konečné a nezvratné, a to i s ohledem na dalšího dědice autorských práv Marie Uchytilové, kterým je její dcera Sylvie Klánová. Památník Lidice nemá žádný zájem na tom stranit některému z účastníků sporu a plně bude respektovat konečné a pravomocné rozhodnutí soudu v poslední instanci.

Náhled pamětní desky

Autor: M. Červencl